Tiskové zprávy 2010

16. března 2010: Nové převratné záběry pořízené v infračerveném oboru pomocí dalekohledu ESO/VLT i dalších velkých pozemních přístrojů zviditelňují víry teplejšího plynu a doposud nepozorované chladné oblasti uvnitř Jupiterovy Velké rudé skvrny. Astronomové tak poprvé v historii mohou vytvořit takřka synoptickou mapu zachycující detailně poměry uvnitř této obří bouře a sledovat vzájemnou souvislost jemných odstínů barev s teplotou, větrem, tlakem a složením plynu.

3. března 2010: Na tomto dnes zveřejněném snímku pořízeném Evropskou jižní observatoří je v jemných detailech zaznamenána slabá mlhovina NGC 1788, kterou naleznete v temném a často opomíjeném koutě souhvězdí Orion. Ačkoliv tento mlhavý obláček je od jasných hvězd Oriona poněkud vzdálen, jejich mohutný vítr a intenzivní záření přesto mají na mlhovinu výrazný vliv. Tvarují ji a vytvářejí tak podmínky pro vznik desítek mladých sluncí.

24. února 2010: Pozoruhodný záběr, který dnes zveřejnila Evropská jižní observatoř, zachycuje hvězdokupu NGC 346 s mlhovinou. Ta představuje nejjasnější místo zrodu nových hvězd v sousední galaxii – Malém Magellanově mračnu vzdáleném od nás 210 tisíc světelných let směrem do souhvězdí Tukana. Intenzivní záření a hvězdný vítr, vysílané do okolního prostoru mladými hmotnými hvězdami, rozfukují zářící plyn mimo hvězdokupu a vytvářejí jemnou mlhovinu připomínající pavučinu.

17. února 2010: Po letech úspěšného schovávání byly konečně nalezeny prvotní hvězdy mimo Mléčnou dráhu. K ukončení této astrofyzikální ‘hry na schovávanou’ s nejstaršími hvězdami v našem galaktickém sousedství přispěla nová pozorování dalekohledem ESO/VLT. Přinášejí tak důležité informace směřující k porozumění těm nejranějším hvězdám, které ve vesmíru vznikaly.

10. února 2010: Na pozoruhodném snímku pořízeném novým přehlídkovým dalekohledem ESO/VISTA odhaluje Velká mlhovina v Orionu mnohá svá skrytá tajemství. Teprve obrovské zorné pole tohoto přístroje umožnilo zobrazit ji v celé její kráse. Kamery citlivé na infračervené záření proniknou hlouběji do oblastí jinak skrytých za prachovými mračny a zachycují neobvyklé chování aktivních mladých hvězd, které zde nalézáme.

3. února 2010: ESO zveřejnila nádherný záběr okolí obří hvězdné porodnice NGC 3603, ve které se nepřetržitě rodí nové hvězdy. Snímek pořídil dalekohled ESO/VLT. Za přírodní ‚divadelní oponou‘ je zde skryta jedna z nejzářivějších a nejkompaktnějších hvězdokup naší Galaxie. Obsahuje především mladé hmotné stálice, a proto je považována za místní analogii aktivních oblastí zrodu nových hvězd, které známe z jiných galaxií. Hvězdokupa také obsahuje tu nejhmotnější hvězdu, jaká byla dosud ‘zvážena’.

27. ledna 2010: Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT identifikovali v cizí galaxii černou díru hvězdné hmotnosti, která je mnohem dále než všechny ostatní dosud známé objekty tohoto typu. Svou hmotností 15krát převyšuje Slunce a je tak druhou nehmotnější hvězdnou černou dírou, jaká byla zatím objevena. Objekt je navíc vázán v systému s další hmotnou hvězdou, která se v budoucnu také stane černou dírou.

20. ledna 2010: ESO zveřejnila neobyčejný snímek obrovského mezihvězdného oblaku známého jako mlhovina Kočičí tlapka (Cat’s Paw Nebula) nebo též pod označením NGC 6334. Oblast zaplněná plynem a prachem je místem zrodu velkého počtu hmotných hvězd. Jelikož se nachází poblíž středu Galaxie, je při pohledu ze Země silně zakryta mezilehlými prachovými oblaky.

13. ledna 2010: „Spektrum planety, to je něco jako otisk prstu, který poskytuje informace o chemickém složení její atmosféry“, říká Markus Janson, hlavní autor článku. „Jakmile jej známe, je možné lépe pochopit, jak planeta vznikla, a v budoucnu možná budeme schopni tímto způsobem odhalit známky přítomnosti života.“

4. ledna 2010: Observatoř Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) prošla klíčovým milníkem, zásadním pro vysokou kvalitu snímků, které se v budoucnu stanou 'obchodní značkou' tohoto pro astronomi revolučního zařízení. Astronomové a inženýři na pozorovacím stanovišti ve výšce 5000 m nad mořem v severním Chile poprvé úspěšně spojili tři antény. Společné pozorování trojicí antén přináší chybějící článek ke korekci chyb, vznikajících při použití pouhé dvojice, a dláždí tak cestu k ještě kvalitnějším záběrům chladného vesmíru s vysokým rozlišením.