eso1918cs — Tiskové zpráva (vědecká)

Dalekohled ESO/VLT zkoumal možná nejmenší trpasličí planetu Sluneční soustavy

28. října 2019

Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT vybavený přístrojem SPHERE zjistili, že planetka Hygiea by mohla být klasifikována jako trpasličí planeta. Hygiea je čtvrtým největším objektem hlavního pásu planetek, v této oblasti Sluneční soustavy ji velikostí předčí jen Ceres, Vesta a Palas. Vědcům se vůbec poprvé podařilo toto těleso pozorovat v takovém rozlišení, aby mohli zkoumat jeho povrch a spolehlivě určit tvar a velikost. Ukázali, že Hygiea je sférický objekt, který by se teoreticky mohl stát zatím nejmenší trpasličí planetou Sluneční soustavy.

Hygiea - objekt hlavního pásu planetek (asteroid belt) - splňuje v současnosti tři ze čtyři podmínek, aby mohla být podle definice klasifikována jako trpasličí planeta (dwarf planet): obíhá kolem Slunce, není měsícem žádné planety a na rozdíl od skutečných planet nevyčistila okolí své dráhy od dalších objektů. Posledním, čtvrtým, kritériem je hmotnost, která musí být dostatečná na to, aby se objekt svou vlastní gravitací zformoval do sférického tvaru. A jak se nyní ukázalo, na základě pozorování získaných pomocí dalekohledu ESO/VLT, splňuje Hygiea i tuto podmínku.       

Díky unikátním schopnostem přístroje SPHERE a dalekohledu VLT, které společně tvoří jeden z nejvýkonnějších astronomických zobrazovacích systémů na světě, jsme byli schopni rozlišit tvar planetky Hygiea. Ukázalo se, že jde o téměř kulové těleso,“ říká vedoucí autor výzkumu Pierre Vernazza (Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Francie). „Díky těmto snímkům by Hygiea mohla být překlasifikována na trpasličí planetu a stala by se prozatím nejmenším objektem tohoto typu.“

Vědci využili získaná data také ke zpřesnění velikosti planetky Hygiea, dospěli k průměru 430 km. Pro srovnání – neznámější trpasličí planeta Pluto má průměr asi 2 400 km a Ceres je těleso o průměru skoro 950 km. 

Ve studii publikované v prestižním vědeckém časopise Nature Astronomy vědci také prezentují překvapivé zjištění, že na povrchu planetky Hygiea se nenachází žádný velký impaktní kráter. Hygiea je totiž hlavním členem jedné z nejrozsáhlejších rodin planetek, která má asi 7000 členů, a předpokládá se, že všechny tyto objekty mají svůj původ v jediném mateřském tělese. Astronomové proto očekávali, že událost, která vedla ke zrodu takto početné rodiny asteroidů, by po sobě na povrchu planetky Hygiea měla zanechat rozsáhlé a hluboké stopy. 

Jde o skutečně překvapivý výsledek, protože jsme očekávali, že na povrchu nalezneme rozsáhlou impaktní pánev, podobně jako v případě planetky Vesta,“ říká Pierre Vernazza. Ačkoliv astronomové prozkoumali asi 95 % procent povrchu planetky Hygiea, podařilo se jim spolehlivě identifikovat pouze dvojici kráterů. „Ani jeden z těchto kráterů nemohl vzniknout při impaktu, který vedl ke vzniku rodiny Hygiea, protože celkový objem hmoty asteroidů patřících to této skupiny odpovídá jednomu tělesu o průměru asi 100 km,“ vysvětluje spoluautor práce Miroslav Brož (Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Česká republika).  

Členové týmu se proto rozhodli zaměřit se na problém podrobněji. S použitím numerických simulací dospěli k závěru, že sférický tvar planetky Hygiea i existence její rodiny planetek jsou pravděpodobně důsledkem čelní kolize s projektilem o průměru 75 km až 150 km. Simulace ukazují intenzivní střet, který se měl odehrát asi před dvěma miliardami let a který úplně zničil původní mateřské těleso. Svůj sférický tvar Hygiea získala opětovným spojením některých úlomků, z ostatních vznikla rozsáhlá rodina mnoha tisíc planetek. „Kolize dvou takto velkých těles v hlavním pásu planetek je v posledních 3-4 miliardách let něco mimořádného,“ upozorňuje spoluautor práce Pavel Ševeček (PhD student, Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Česká republika).

Detailní výzkum planetek umožňují nejen pokročilé numerické simulace, ale také stále výkonnější teleskopy. „Díky VLT a přístroji SPHERE, které využívají poslední generaci adaptivní optiky, můžeme nyní zobrazovat planetky hlavního pásu s dosud nedosažitelným rozlišením. Zmenšuje se tak propast v kvalitě pozorování získaných dalekohledy ze Země a přístroji na meziplanetárních sondách“, dodává Pierre Vernazza.  

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku publikovaném 28. října 2019 v odborném časopise Nature Astronomy.  

Složení týmu: P. Vernazza (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), L. Jorda (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), P. Ševeček (Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika), M. Brož (Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika), M. Viikinkoski (Mathematics and Statistics, Tampere University, Tampere, Finsko), J. Hanuš (Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Česká republika), B. Carry (Université Côte d'Azur, Observatoire de la Côte d'Azur, CNRS, Laboratoire Lagrange, Nice, Francie), A. Drouard (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), M. Ferrais (Space Sciences, Technologies and Astrophysics Research Institute, Université de Liège, Liège, Belgie), M. Marsset (Department of Earth, Atmospheric and Planetary Sciences, MIT, Cambridge, MA, USA), F. Marchis (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie; SETI Institute, Carl Sagan Center, Mountain View, USA), M. Birlan (Observatoire de Paris, Paris, Francie), E. Podlewska-Gaca (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko; Institute of Physics, University of Szczecin, Polsko), E. Jehin (Space Sciences, Technologies and Astrophysics Research Institute, Université de Liège, Liège, Belgie), P. Bartczak (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), G. Dudzinski (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), J. Berthier (Observatoire de Paris, Paris, Francie), J. Castillo-Rogez (Jet Propulsion Laboratory, California Institute of Technology, Pasadena, California, USA), F. Cipriani (European Space Agency, ESTEC – Scientific Support Office, Nizozemí), F. Colas (Observatoire de Paris, Paris, Francie), F. DeMeo (Department of Earth, Atmospheric and Planetary Sciences, MIT, Cambridge, MA, USA), C. Dumas (TMT Observatory, Pasadena, USA), J. Durech (Astronomický ústav Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika), R. Fetick (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, France; ONERA, The French Aerospace Lab, Chatillon Cedex, Francie), T. Fusco (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie; ONERA, The French Aerospace Lab, Chatillon Cedex, Francie), J. Grice (Université Côte d'Azur, Observatoire de la Côte d'Azur, CNRS, Laboratoire Lagrange, Nice, Francie; Open University, School of Physical Sciences, The Open University, Milton Keynes, UK), M. Kaasalainen (Mathematics and Statistics, Tampere University, Tampere, Finsko), A. Kryszczynska (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), P. Lamy (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), H. Le Coroller (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), A. Marciniak (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), T. Michalowski (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), P. Michel (Université Côte d'Azur, Observatoire de la Côte d'Azur, CNRS, Laboratoire Lagrange, Nice, Francie), N. Rambaux (Observatoire de Paris, Paris, Francie), T. Santana-Ros (Departamento de Fı́sica, Universidad de Alicante, Alicante, Španělsko), P. Tanga (Université Côte d'Azur, Observatoire de la Côte d'Azur, CNRS, Laboratoire Lagrange, Nice, Francie), F. Vachier (Observatoire de Paris, Paris, Francie), A. Vigan (Aix Marseille Université, CNRS, Laboratoire d'Astrophysique de Marseille, Marseille, Francie), O. Witasse (European Space Agency, ESTEC – Scientific Support Office, Nizozemí), B. Yang (European Southern Observatory, Santiago, Chile), M. Gillon (Space Sciences, Technologies and Astrophysics Research Institute, Université de Liège, Liège, Belgie), Z. Benkhaldoun (Oukaimeden Observatory, High Energy Physics and Astrophysics Laboratory, Cadi Ayyad University, Marrakech, Maroko), R. Szakats (Konkoly Observatory, Research Centre for Astronomy and Earth Sciences, Hungarian Academy of Sciences, Budapest, Maďarsko), R. Hirsch (Astronomical Observatory Institute, Faculty of Physics, Adam Mickiewicz University, Poznań, Polsko), R. Duffard (Instituto de Astrofísica de Andalucía, Glorieta de la Astronomía S/N, Granada, Španělsko), A. Chapman (Buenos Aires, Argentina), J. L. Maestre (Observatorio de Albox, Almeria, Španělsko).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů – Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane „největším okem lidstva hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Soňa Ehlerová
národní kontakt
Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika
Email: eson-czech@eso.org

Jiří Srba
překlad
Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika
Email: jsrba@astrovm.cz

Pierre Vernazza
Laboratoire d’Astrophysique de Marseille
Marseille, France
Tel.: +33 4 91 05 59 11
Email: pierre.vernazza@lam.fr

Miroslav Brož
Charles University
Prague, Czech Republic
Email: mira@sirrah.troja.mff.cuni.cz

Pavel Ševeček
Charles University
Prague, Czech Republic
Email: pavel.sevecek@gmail.com

Bárbara Ferreira
ESO Public Information Officer
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Email: pio@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso1918. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.

O zprávě

Tiskové zpráva č.:eso1918cs
Jméno:Hygiea
Typ:Solar System : Interplanetary Body : Dwarf planet
Facility:Very Large Telescope
Instruments:SPHERE

Obrázky

Planetka Hygiea na záběru získaném pomocí VLT/SPHERE
Planetka Hygiea na záběru získaném pomocí VLT/SPHERE
Planetky Hygiea, Vesta a Ceres na záběru získaném pomocí VLT/SPHERE
Planetky Hygiea, Vesta a Ceres na záběru získaném pomocí VLT/SPHERE

Videa

ESOcast 211 Light: Dalekohled ESO/VLT zkoumal možná nejmenší trpasličí planetu Sluneční soustavy
ESOcast 211 Light: Dalekohled ESO/VLT zkoumal možná nejmenší trpasličí planetu Sluneční soustavy
Poloha planetky Hygiea ve Sluneční soustavě
Poloha planetky Hygiea ve Sluneční soustavě
Simulace impaktu vysvětlující sférický tvar planetky Hygiea
Simulace impaktu vysvětlující sférický tvar planetky Hygiea

Prohlédněte si také naše