Obrázek týdne

31. října 2022: Přemýšleli jste někdy o tom, co se skrývá uvnitř dalekohledu VLT (Very Large Telescope)? Díky tomuto Obrázku týdne se to dozvíte, zve nás totiž do kopule jednoho ze čtyř hlavních dalekohledů jménem Melipal. Pohledem rybího oka je na snímku zachycen celý dalekohled Melipal a jeho kopule. Hlavní zrcadlo, měřící úctyhodných 8,2 metrů, váží více než 23 tun. Podpírá ho bytelný ocelový rám, jehož úkolem je také udržovat zrcadlo stabilní během pozorování. Celá pohyblivá konstrukce váží 430 tun, podobně jako plně naložené letadlo. Přesto je ale možné s ní ručně pohybovat díky jejímu dokonalému vyvážení a kvalitním ložiskům. Samotnou kopuli tvoří ocelový plášť chránící dalekohled nejen před drsnými pouštními podmínkami, ale také regulující teplotu a proudění vzduchu tak, aby uvnitř kopule docházelo k co nejmenším turbulencím, které by mohly snížit kvalitu snímků.

24. října 2022: Na tomto Obrázku týdne můžete vidět zřetelná spirální ramena galaxie NGC 4254 rovněž známé jako Messier 99. Patří do skupiny spirálních galaxií s výraznou strukturou (grand design spiral galaxy) pro její charakteristický větrníkovitý tvar s nápadnými rameny. Od dob Charlese Messiera, který ji poprvé pozoroval v 18. století, nám moderní technologie umožňují zkoumat galaxie v mnohem větším detailu. Tento snímek je složený z dat z ESO dalekohledů VLT (Very Large Telescope) a ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array). Data z VLT v odstínech modré pochází z instrumentu MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) a ukazují rozložení hvězd. Oranžové a červené oblasti jsou data z interferometru ALMA a obsahují oblaka chladného plynu, z nichž se postupně stanou hvězdy. Porovnání těchto sad dat pomáhá vědcům lépe pochopit, jak se tvoří hvězdy. Snímek byl pořízen v rámci projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby GalaxieS), jehož cílem je pozorování blízkých galaxií s vysokým úhlovým ...

17. října 2022: Úkolem moderních instrumentů určených k pozorování světa mimo naši Sluneční soustavu a nejvzdálenějších hvězd a galaxií ve Vesmíru je mimo jiné poskytovat křišťálově čisté snímky pozorovaných objektů. Aby toho dosáhl, disponuje hlavní dalekohled Yepun, tvořící se třemi kolegy VLT (Very Large Telescope) v Chile, adaptivní optikou se čtyřmi sodíkovými lasery mířícími do nebes. Když paprsek dosáhne výšky okolo 90 kilometrů v atmosféře, excituje sodíkové atomy, čímž je rozzáří a vytvoří na nebi umělé hvězdy. Umělé hvězdy se mihotají, stejně jako ty pravé, turbulencemi atmosféry. Sledováním tohoto mihotání se dají turbulence vykompenzovat díky deformovatelnému sekundárnímu zrcadlu, jež může měnit tvar v řádu milisekund. Říkáte si, proč potřebujeme vytvářet umělé hvězdy, když jich Mléčná dráha má několik miliard, a jak to souvisí s čistotou snímků Vesmíru? Adaptivní optika vyžaduje poměrně jasnou referenční hvězdu, která je na nebi zdánlivě blízko pozorovanému objektu, což není vždy možné a je potřeba použít laser. Mimochodem, věděli ...

10. října 2022: Tento Obrázek týdne ukazuje dva z Jupiterových ledových měsíců, Ganymed a Europu, zobrazené v infračervené oblasti instrumentem SPHERE na ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Zatímco Europa je přibližně stejně velká jako náš Měsíc, Ganymed je největším měsícem v celé Sluneční soustavě - je dokonce větší než planeta Merkur. Jejich oběžné dráhy kolem Jupiteru jsou lehce eliptické, což znamená, že se k němu střídavě přibližují a oddalují. To vede k tomu, že se měsíce pravidelně roztahují a smršťují vlivem gravitačního působení Jupiteru. Tento pohyb vytváří tření, které ohřívá vnitřek měsíců, jež se tím pádem staly geologicky aktivními. Zvláště Europa má zřejmě aktivní gejzíry, které vyvěrají z oceánů kapalné vody pod tlustou vrstvou ledu tvořící povrch měsíce. Odhady chemického složení povrchu obou měsíců byly udělány na základě těchto nových snímků a také spekter, jež byly publikovány ve dvou článcích od Olivera Kinga a Leigha N. Fletchera na Univerzitě v Leicesteru ve ...

3. října 2022: Vidíte tu malou červenou tečku? To je velice vzdálený výbuch v raném Vesmíru zobrazený instrumentem X-Shooter na ESO dalekohledu VLT (Very Large Telescope). Toto světlo pochází z gama záblesku, jednoho z nejjasnějších a zatím velmi málo pochopených jevů ve Vesmíru. V září 2021, NASA observatoř Neil Gehrels Swift Observatory zachytila jasný zdroj gama záření v této oblasti oblohy. Po odeznění počátečního velmi jasného záblesku lze objekt stále pozorovat na delších vlnových délkách jako viditelné či infračervené. Ale i ty za krátký čas zmizí, proto astronomové musí jednat velmi rychle. Tým astronomů vedený Andreou Rossi na institutu INAF v Bologni pozoroval dozvuky gama záblesku několika dalekohledy po celém světě, včetně ESO instrumentů na VLT a robotických dalekohledů REM a GROND, které se nyní nachází na observatoři La Silla. Kromě pořizování snímků použil tým instrument X-Shooter také na měření spekter. To bylo klíčem k důležitému poznatku - záblesk pochází z velmi vzdálené ...

26. září 2022: Šipka na tomto Obrázku týdne označuje planetku Didymos v noci z 25. na 26. září zobrazenou dalekohledem VLT (Very Large Telescope) v Chile. Didymos má menší, 160 metrů dlouhý měsíc Dimorphos, který na obrázku nenajdete, přesto je ale důležitý. 26. září ve 23:14 UTC se do něj NASA pokusí narazit v rámci testu DART (Double Asteroid Redirection Test). Náš dalekohled VLT, stejně jako mnohé další, bude událost pozorovat. Účelem mise je zjistit, jestli je možné touto metodou vychýlit z dráhy planetku, která by nás v budoucnu mohla potenciálně ohrozit. Materiál, který se nárazem uvolní, by nám také měl zajistit více informací o složení planetek, jež jsou základními stavebními kameny naší planety. Na ESO observatoři Paranal v Chile budou následky srážky pozorovat všechny čtyři 8.2m dalekohledy tvořící VLT různými instrumenty. Výsledná data umožní astronomům zkoumat složení a pohyb uvolněného materiálu, strukturu povrchu planetky a její další vlastnosti. Výsledek testu může poskytnout ...

19. září 2022: Ač by se mohlo zdát, že je toto klubko kabelů a hadiček nějaký stroj z Matrixu, můžete zůstat v klidu - i přesto, že na zábradlí najdeme nápis “nebezpečí”, jde ve skutečnosti o “neškodný” instrument MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) dalekohledu VLT (Very Large Telescope) na observatoři Paranal. MUSE je jedním z největších instrumentů na VLT a je připojen k jednomu ze čtyř 8,2m dalekohledů jménem Yepun. Síla MUSE spočívá v jeho schopnosti zachytit tisíce snímků mnoha různých barev naráz - jinými slovy, změřit mnoho spekter velké části oblohy najednou. To znamená, že astronomové pozorující určitou galaxii získají spektrální informaci ze všech jejích regionů. Ze spekter umí astronomové určit například chemické složení galaxií, což je klíčem k pochopení vzniků prvků, ze kterých se skládá vše kolem nás. MUSE je velmi důmyslný - skládá se z 24 spolupracujících spektrografů - a jeho konstrukce trvala 9 let. Jde o naprosto unikátní instrument, ...

12. září 2022: Tmavé oblaky na tomto snímku, pořízeném z ESO observatoře Paranal v Chile, připomínají něco téměř nadpřirozeného - možná nebeský tanec duchů. Ale krotitelé duchů nejsou potřeba - tyto oblaky známé jako Barnard 92 (vpravo) a Barnard 93 (vlevo) jsou temné mlhoviny. Za jejich černočerné vzezření vděčí své hustotě - plyn a prach v nich totiž brání v průchodu světlu. Tyto mlhoviny jsou hvězdné porodnice, kde se rodí nové hvězdy z kolabujícího hustého plynu a prachu. Oblast na snímku je součástí mnohem rozsáhlejšího hvězdného komplexu jménem Hvězdné mračno ve Střelci (v Messierově katalogu pod číslem 24). Celá tato oblast je natolik bohatá na hvězdy, že je během tmavých nocí krásně vidět pouhým okem - jak už název napovídá, v souhvězdí Střelce. Snímek byl pořízen obrovskou kamerou o 268 milionech pixelů jménem OmegaCAM na přehlídkovém dalekohledu VST. OmegaCAM je určená k zachycování velkých oblastí. Jen na tento snímek by se vešly čtyři ...

5. září 2022: Západ slunce na tomto Obrázku týdne dotváří atmosféru na ESO observatoři La Silla v chilské poušti. La Silla je domovem mnoha dalekohledů, z nichž některé jsou stále v provozu. Jedním z nich je ESO 3.6m dalekohled, který se nachází na nejvyšším vrcholku vpravo, kde právě pátrá po exoplanetách. Některé dalekohledy jsou již v důchodu, jako například SEST (Swedish-ESO submillimetre Telescope), který se v popředí pyšní svou 15m anténou. Svého času se jednalo o největší dalekohled tohoto typu na jižní polokouli, v době jeho konstrukce v roce 1987. Svým rozsahem umožňoval vědcům zkoumat velmi vzdálený Vesmír a zasloužil se o řadu objevů v oblasti hvězdných porodnic. Jak šel čas, nové technologie vynesly do popředí pokročilejší dalekohledy, které rovněž pozorují v (sub)milimetrové oblasti spektra, jako je APEX (Atacama Pathfinder Experiment) či ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), jejichž je ESO partnerem. SEST byl vyřazen z provozu v roce 2003, ve stejné době, kdy ...

29. srpna 2022: Obrázek týdne zachycuje infračervený pohled na oblast Sagittarius B1, poblíž středu Mléčné dráhy, zobrazený ESO dalekohledem VLT (Very Large Telescope) v Chile. Střed naší galaxie představuje zvláštní prostředí hustě osídlené hvězdami, a podle některých předpokladů také místo s největší tvorbou hvězd. Zatím se nám ale podařilo nalézt méně než 10 % mladých hvězd, které jsme v této oblasti očekávali. Kde je zbytek? Háček je v tom, že náš pohled do středu galaxie zakrývají oblaka prachu a plynu, která brání v průchodu hvězdnému světlu. Těmito oblaky nám pomáhají pronikat infračervené instrumenty. Jeden z nich, HAWK-I na VLT, nám ukazuje blízký pohled na okouzlující oblast s nesčetným množstvím hvězd. Francisco Nogueras Lara z MPIA Heidelberg v Německu a jeho skupina nedávno publikovali studii, v rámci které zjistili, že je oblast domovem velkého množství mladých hvězd, jejichž celková hmotnost přesahuje 100 000 hmotností Slunce. To bylo klíčovým krokem k nalezení všech “chybějících” hvězd ...

22. srpna 2022: Tento Obrázek týdne pořízený z ESO observatoře La Silla zachytil řadu zářivě červených pruhů známých jako nadoblačné blesky. Jde o vzácnou formu blesku objevující se vysoko nad bouřkovými oblaky - k výboji dochází ve výšce 50 až 90 km. Kromě toho, že se tvoří výše než obyčejné blesky, jsou chladnější a zpravidla méně jasné. Nadoblačné blesky je velmi těžké zachytit - i proto jejich první snímek pochází až z roku 1989. Zdánlivě namalovaný zelený závoj tvořící pozadí snímku je světelné záření atmosféry. Během dne vyráží sluneční paprsky elektrony z atomů dusíku a kyslíku v zemské atmosféře, načež v noci rekombinují (znovu se spojují) a vyzařují světlo. Tento jev je obvykle vidět pouze v oblastech s velmi tmavou oblohou bez světelného znečištění, jako je observatoř La Silla v poušti Atacama v Chile. Právě tam, z platformy 3.6m dalekohledu, byla fotka pořízena. I díky své nadmořské výšce je observatoř ideálním místem pro ...

15. srpna 2022: Hora Cerro Armazones, v chilské poušti Atacama, je místem, kde vyroste obr Evropské jižní observatoře: ELT (Extremely Large Telescope). Na tomto snímku vidíme cestu vedoucí na tuto 3000 metrů vysokou horu a v dálce dalekohled VLT (Very Large Telescope). Lasery tohoto dalekohledu míří vysoko do nebes, rovnoběžně s Mléčnou dráhou. Zajímavostí je, že Cerro Armazones byla původní navrhovanou lokací pro VLT, a nyní se jí konečně dostane vlastního dalekohledu. Pracovat ve vysokých nadmořských výškách není jednoduché, ale Cerro Armazones nabízí suché podnebí a téměř žádné světelné znečistění, což z ní dělá perfektní místo pro jeden z největších dalekohledů světa. Na obrázku vidíme rovněž červenou záři osvětlující tmavou oblohu. Jde o přírodní jev jménem světelné záření atmosféry. ELT, jehož prvního světla bychom se měli dočkat před koncem tohoto desetiletí, je vybaven řadou vědeckých nástrojů, díky nimž bude moci zkoumat hvězdy i planety v Mléčné dráze, a také hledět do minulosti a ...

8. srpna 2022: Dnešní obrázek týden ukazuje nádherný pohled na Mléčnou dráhu, která se rozprostírá nad pouští Atacama, domovem observatoře ESO Paranal. V popředí vidíme "lovce planet" - dalekohled NGTS (Next Generation Transit Survey).NGTS, postavený v rámci spolupráce mezi britskými, švýcarskými a německými institucemi, se skládá z 12 dalekohledů, které neustále sledují oblohu a hledají pokles jasnosti ve stotisíci hvězdách. Když se exoplaneta pohybuje mezi svou domovskou hvězdou a námi, zastíní trochu hvězdu, což NGTS dokáže změřit. Přehlídka se specializuje na hledání super-Zemí, exoplanet, které jsou hmotnější než naše domovská planeta, ale lehčí než ledový obr jako třeba Neptun. NGTS také spolupracuje s dalekohledy ESO, z nichž některé jsou viditelné v pozadí: VLT (Very Large Telescope, se svými lasery spojenými s adaptivní optikou) a VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy, vpravo).Když NGTS najde kandidáty na nové planety, přístroje ESO specializované na exoplanety, jako je HARPS na observatoři La Silla nebo ESPRESSO ...

1. srpna 2022: Spirální galaxie NGC 4303, známá také jako Messier 61, je jednou z největších galaxií v kupě galaxií v souhvězdí Panny (Virgo Cluster). Je to galaxie s překotnou tvorbou hvězd, tvoří se v ní neobvykle mnoho hvězd a astronomové ji používají jako laboratoř pro studium fascinujícího jevu, kterým je tvorba hvězd.Hvězdy vznikají kolapsem chladného plynu. Energetické záření z nově vzniklých hvězd zahřeje a ionizuje okolní plyn. Ionizovaný plyn září v optické oblasti a funguje jako maják signalizující probíhající tvorbu hvězd. Na tomto snímku je svítící ionizovaný plyn zobrazen zlatou barvou - je všude tam, kde vznikají hvězdy.Zlatá barva je výsledkem kmobinace pozorování pořízených v různých vlnových délkách pomocí přístroje MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu ESO VLT (Very Large Telescope) v Chile. Záření ionizovaného kyslíku, vodíku a síry v plynných oblacích je zobrazeno modrou, zelenou a červenou. Pozorování jsou součástí projektu PHANGS (Physics at High Angular resolution in Nearby Galaxies), který ...

25. července 2022: V srdci chilské pouště Atacama upírá zrak k nebi nejnovější přírůstek observatoře La Silla: soustava optických dalekohledů BlackGEM, jejímž cílem je detekce zdrojů gravitačních vln pomocí viditelného světla. I když na tomto snímku chybí, na pilíř vpravo již přibyla třetí kopule. Společně s observatořemi jako EGO-Virgo či LIGO bude BlackGEM pátrat po některých z nejdramatičtějších událostí ve vesmíru, včetně srážky černých děr či neutronových hvězd. Tyto události zapříčiňují vlnění časoprostoru nazývané gravitační vlny, které umí detektory jako Virgo a LIGO zachytit. BlackGEM je následně schopný přesně určit jejich polohu tím, že na obloze pátrá po krátkodobých astronomických událostech - zdrojích viditelného světla, které se objeví a zmizí během jediné noci. Po skončení pozorování BlackGEMem je možné navázat dalšími dalekohledy, třeba VLT (Very Large Telescope), které mohou udělat detailnější a hlubší pozorování a poodhalit tak astronomům některá z ostře střežených tajemství vesmíru. Nad dalekohledy se rozprostírá Mléčná dráha zdobená hvězdami, tmavým ...

18. července 2022: Na Obrázku týdne najdeme starý dobrý 3,6m dalekohled na observatoři La Silla. První světlo spatřil v roce 1976, patří tedy k nejstarším dalekohledům Evropské jižní observatoře stále v provozu. Od té doby je neustále vylepšován tak, aby stačil nejnovějším technologiím. Takto vypadá pohledem rybího oka jeho kopule na pozadí hvězd obíhajících jižní nebeský pól. Samotný dalekohled je umístěný ve větší kopuli nalevo. Astronomové ho používají k pátrání po exoplanetách. Od roku 2008 je domovem instrumentu HARPS (High Accuracy Radial Velocity Planet Searcher instrument), který byl v červnu tohoto roku doplněn instrumentem NIRPS (Near InfraRed Planet Searcher). Dohromady tvoří skvělý tým na objevování nových vzdálených světů. Menší kopuli obývá dalekohled CAT (Coudé Auxiliary Telescope), který byl vyřazen z provozu v roce 1998. Jedním z jeho cílů bylo určování stáří hvězd v Mléčné dráze, což je jeden z nejsložitějších problémů stelární astronomie. Přes můstek, který obě kopule spojuje, bylo možné světlo z ...

11. července 2022: Snímek zachycuje klidnou noc na observatoří Paranal v chilské poušti Atacama. Na první pohled zaujme zářivá červená tečka vlevo uprostřed - planeta Mars. V dálce na vrcholku vpravo vidíme siluetu jednoho z teleskopů Evropské jižní observatoře VLT (Very Large Telescope). Kromě kopulí 8,2m hlavních dalekohledů je zde k vidění i menší Přehlídkový dalekohled VST vpravo od nich. Krajina v okolí Paranalu sama připomíná povrch Marsu. Tak nápadně, že sem Evropská vesmírná agentura posílá prototypy vozítek na testy v realistickém prostředí.

4. července 2022: Meteorický roj Éta Akvaridy, který vrcholil v květnu tohoto roku, objektivem astrofotografa Petra Horálka. Byl zachycen poblíž města San Pedro de Atacama, které se nachází asi 50 km od observatoře na náhorní plošině Chajnantor, kde se nachází dalekohledy APEX a ALMA spoluprovozované ESO. Meteory Éta Akvaridy, tvořící na obrázku jasné šipky, jsou pozůstatkem Halleyovy komety. Ale nezůstávejme jen u nich – na obrázku je k vidění řada dalších astronomických jevů. Zářící objekt blízko horizontu je Venuše. Nad ní, ukázněně seřazené v řadě, najdeme další planety v takzvané konjunkci. Nad Venuší je Jupiter, po něm červený Mars a Saturn. Takováto konjunkce je vzácný jev, objevující se i jednou za několik desítek let. Planety jako by následovaly zvířetníkové světlo, které se táhne až ke středu Mléčné dráhy, naší domovské galaxie, plnému hvězd. Zvířetníkové světlo je často k vidění na dostatečně tmavých lokalitách, jako jsou observatoře ESO, hned po západu slunce či těsně ...

27. června 2022: Na okraji chilské pouště Atacama, 600 km severně od Santiaga ve výšce 2400 metrů, leží něco, co na první pohled připomíná malou vesnici. Jde ale o první observatoř ESO - observatoř La Silla. La Silla je domovem mnoha různých astronomických zařízení, mezi nimiž najdeme 3.6m teleskop, New Technology Telescope (NTT), které spravuje ESO, a několik dalekohledů, které spravují členské státy - ExTrA či Dánský 1.54m teleskop. 3.6 m teleskop je v provozu od roku 1977. Jeho součástí je instrument HARPS (High Accuracy Radial velocity Planet Searcher), který má za cíl pátrání po exoplanetách a objevil terestrickou planetu Proxima b, jež obíhá naši nejbližší hvězdu po Slunci. NTT, slavnostně spuštěn v roce 1989, představoval důležitý milník na poli aktivní optiky. Tato technika spočívá v upravování tvaru zrcadla dalekohledu tak, aby se napravily nedokonalosti způsobené jeho vlastní vahou. NTT byl prvním dalekohledem, který tuto techniku vyvinutou v ESO mohl využívat v reálném ...

20. června 2022: Možná přemýšlíte, odkud pochází nový Obrázek týdne - je to inženýrská dílna nebo stavba? Ve skutečnosti nás tento snímek přenáší dovnitř jedné z kopulí dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Vidíme zde sestavu větrných deflektorů, každý vysoký přibližně půl metru, umožňující dalekohledu pořizovat křišťálově čisté obrázky vesmíru, na které jsme zvyklí. Kopule dalekohled brání před živly: větrem, deštěm a zrníčky písku a prachu. Zároveň ale mohou samy způsobovat astronomům problémy. Může se v nich vířit vzduch a způsobovat turbulence (podobné těm, které nás občas vystraší na cestě letadlem). Turbulence rozmazávají snímky pořízené teleskopem a musí být proto opravovány. Tvar kopule byl rozsáhle testován ve větrném tunelu, aby se vznik turbulencí minimalizoval. Plášť může také automaticky regulovat teplotu i proudění vzduchu kolem dalekohledu, což přispívá ke kontrole turbulencí. Postříbřené deflektory, které vidíte za astronomy, se při pohybu teleskopu vodorovně otevírají a zavírají, čímž kryjí spodní část otvoru v kopuli a chrání ho ...